O výletě do Českého ráje asi měsíc zpátky jsem už psal. Post si můžete přečíst tady. Byl to pro mě důležitý milník, protože s tímto příspěvkem se dostal podzim do plného proudu. Dále to byl první post po změně blogu do češtiny. A jako poslední věc, začal jsem díky němu přemýšlet o změně značky a přechodu na Sony. Je to lehčí systém, v mnoha ohledech má výhody, ale i nevýhody. Právě nižší váha byl jeden z hlavních důvodu, proč jsem nad tím začal přemýšlet. Do hlubin systému, který se pomalu díky aplikacím přibližuje PlayStationu, mě provedl Honza Tichý. Ještě jednou děkuji 😉

Skvělou zprávou byla možnost zapůjčení pomalu na 2 týdny, které mi daly možnost foťák poznat víc, než jen na pultu obchodu. Hrát si jen s černou krabičkou není až tak super, a vypůjčil jsem si k tomu ještě 2 Zeiss objektivy – 21mm Loxii a 135mm monstrum. Začal jsem obvolávat kontakty, vymýšlet focení, výlety procházky.

První pokusy, když odečtu focení v čínské restauraci při šťourání se v zařízení, odnesla má drahá polovička. Chtěli jsme se jít producírovat do Stromovky nebo jiné zeleně. Neptál nám vítr, jeho síla by převracela světlo a zpětná úprava rozfoukaných vlasů by vždy zabrala víc času, než samotné focení. Zůstali jsme doma na bytě, na pár portrétů se tady prostor našel. Hned u prvního focení jsem si nebyl foťákem jistý. Ostření mohlo být lepší, jistější, ale určitě ne přesnější. Barevné podání nepatřilo mezi nejlepší. Důležitá zpráva na konci dne, žena mě za prostoje a nadávání nezabila, a ještě k tomu má docela fajn fotku.

Další den se venku ženili všichni čerti. Vítr, déšť, zlámané stromy. V zájmu bezpečnosti mě pomalu nechtěla nikam pustit. Ale já už měl domluvené další focení s Petrem Štípkem. Než jsem k němu dojel, povětří se uklidnilo a mohli jsme vyrazit prozkoumat opuštěný lom kousek za Prahou. Místo bylo i přes přehnaný vítr dostupné bez problémů. Žádné spadané stromy, jen trocha bláta. O starém lomu jsem neměl vůbec povědomí. A už po pár metrech jsem věděl, že se tam vrátím. Skvělé prostředí, minimum rušivých prvků, dál od civilizace a spousta věcí k focení. Foťák jsme si s Petrem přehazovali, zkoušeli, kam až nás pustí se stabilizací a kvalitou obrazu. Poslušně hlásím, že jsme nezaznamenali žádné výrazně špatné výsledky.

Celý týden jsem pak tahal Sony s sebou. Bohužel jen do práce a z práce. Winter’s coming, but high season in media is already here… Povinnosti mě nepustily na noční toulání pražskými uličkami. Světlou výjimkou bylo noční čtvrteční focení se Soňou. Už několikrát jsme spolu fotili, ani ten den nezklamala. Sice nás překvapil zase vítr, ale poprali jsme se s tím líp, než jsem původně čekal. Pravdou je, že kdybychom nestáli nahoře u Vyšehradu s minimem krytí, mohlo vše být klidnější. Krom pár parádních výsledků jsme i skvěle pokecali a vše zakončili v hospodě trošku promrzlí. Pivo pomohlo.

O víkendu se počasí podstatně zlepšilo. Domluvili jsme na rychlo focení v Říčanech, kde stojí nedostavěná věznice z doby komunismu. Je poměrně dobře přístupná, tak jsme s Petrem a Ivanem narychlo sehnali modelku a pustili se do toho. Na fotkách jsme ukazovali hodně prostředí, které je poznamenáno grafity a sem tam bordelem válícím se po zemi. Prošli jsme v rychlosti všechny patra a skončili na nedokončené střeše s výhledem na celé Říčany.

Každopádně to už jsme se dostali do fáze, kdy jsem se s ním musel pomalu začít loučit. Sony A7R II mě příjemně překvapil, ale zatím přecházet nehodlám. Mám ze své D810 lepší pocit. Takže mě čeká i nadále tahání těžkých zařízení na zádech a přes rameno. Technickou část si nechávám schovanou na příště. Zaměřím se na věci, které se mi líbily/nelíbily a proč jsem se rozhodl zůstat s Nikonem.

Flickr Album Gallery Powered By: Weblizar