Kdybych měl celý výlet popsat dvěma slovy, zvolil bych parádní relax! Už jsem ho potřeboval, a ještě dýl přemýšlel, kam vůbec jet. Možnost ze začátku byla jasná – České Švýcarsko. Opět… A právě to mne zlomilo a rozhodl jsem se pro změnu. Česká republika je plná krásných míst, tak proč jezdit pořád na jedno a to samé? I přes skutečnost, že to je srdcová záležitost…

V republice jsou některé foto lokality vyhlášené a začal jsem porovnávat, co bych kde mohl vidět. Chtěl jsem si výlet, původně několikadenní, rozvrhnout tak, aby zahrnoval větší potenciál než jen vyšplhat před ránem na horu, udělat 2 fotky, jít zase dolů, přesunout se a čekat na jiné vyhlídce na západ. To splňovaly Jizerskohorské bučiny, které míchají výhledy s vodopády, nakonec jsem se ale rozhodl zvolit Český ráj. Poté jsem se chtěl přesunout na další skalní útvar kousek na sever na focení západu slunce. Zbytek výletu a cokoliv mezitím mělo být spontánní.

Cestu tam jsem vzal o trochu delší trasou, abych nejel pořád jen po dálnici. Samozřejmě jsem chtěl i protáhnout koně pod kapotou a užít si jízdu. Ukázalo se, že jsem měl víc štěstí než rozumu. Jedna ze silnic byla z poloviny rozkopána s jednosměrným provozem řízeným semafory. Chytil jsem zelenou vlnu, projel bez státní a bylo mi jasné, že zpáteční cesta povede jinudy.

Útočiště pro auto a sebe jsem našel u staré ozdravovny. Údajně by měla fungovat, ale její stav tomu vůbec nenapovídal. Liduprázdno až na pár výjimek včetně mladého páru, který hledal pohodlnější tmavší zákoutí než studenou zemi, to jen potvrzovalo. Zajel jsem si ještě do blízké restaurace na rychlou večeři a začal si poté pomalu ustýlat v autě. Předtím jsem ale využil hvězdného nebe.

Spaní nic moc, byl jsem hodně rozlámaný, protože auto nepatří mezi ty nejdelší. Ranní teploty okolo 7 stupňů vstávání taky nedopomohly. Nicméně jsem se sbalil a vyrazil lesem směrem k vyhlídce. Tma jak v pytli. Čelovka a světlo z mobilu mi výrazně pomohly. Nezabil jsem se o kořeny ani neutopil v bahně, kterého bylo okolo starší vodárny spousta. Holt musím vzdát i téměř dokonalému značení turistických tras v republice. Opravdu je jedním z nejlepších na světě a dovedl mě včas na požadované místo – Mariánskou vyhlídku. Nastala dlouhá doba čekání na první sluneční paprsky. Ty přišly dle plánu, každopádně o oparu na horizontu nepadlo ani slovo! Někdo asi něco po*ral. Nakonec to ale dopadlo dobře a ranní budíček stál za to.

Klid, ticho, všude šuměly listy a ptactvo se začalo probouzet. Rozhodl jsem se změnit plány a místo fotovýletu z toho udělat výlet s focením. Nehnat se za světlem, perfektním snímkem, využít panující klid. Vydal jsem se na túru po krásách Českého ráje, na kterou jsem se koukal ještě před odjezdem. Bez jídla a s minimem vody. Nebylo to prostě kam dát!

A tak jsem vyrazil. Cesta vedla přes vyhlášené vyhlídky v parku – Zámecká vyhlídka, Na Kapelu, U Lvíčka a Janova. Jedno z míst parádnější než druhé a celou dobu cesta měnícím se podzimním lesem. Nakonec původně asi 7 km trasa se trošku protáhla. Podle mých hodinek na 22 kilometrů. Jó, focení dokáže cestu protáhnout. Navíc v nových botech, který jsem měl poprvé na nohou, což znamenalo pár puchýřů. I z toho důvodu jsem se rozhodl výlet zkrátit a zamířit domů. Do sprchy, tepla a bot s otevřenou patou. A tady je ještě pár dalších fotek z výletu, tak užívejte a dejte vědět, jestli se nový styl blogu líbí!

Flickr Album Gallery Powered By: Weblizar