Není žádným tajemstvím, že moji top lokalitou na výletování je České Švýcarsko. Pokaždé ale jezdím na stejná místa, a už bylo na čase to změnit. Je pravdou, že Tiské skály není podmnožina možných míst ve Švýcarsku, ale svým charakterem jsou velice podobné. A protože jsem tam předtím nikdy nebyl, začal jsem si hledat turistické cesty na mapách a v sobotních dopoledních hodinách vyrazil.

Cesta byla klidná. Jen z ničeho nic mě Waze kousek za Prahou svedl z dálnice. Prvně jsem nevěděl proč, ale jak jsem viděl tu 3 km dlouhou kolonu, bylo mi to jasný. Popravdě, bez navigace už dneska právě z těchto důvodů nejezdím. Asi po hodině a pár minutách k tomu jsem dorazil na místo. Zaparkoval jsem na malém parkovišti kousek od turistické chaty, kde se napojuje turistická cesta do skal.

Mapy mi ukazovaly několik způsobů, jak si skály projít. Vybral jsem si naučnou stezku, která vede mužem lepší nitrem masivu a vrátit se po červené stezce, na které jsou výhledy směrem do České republiky. Jen se mi to jaksi nepovedlo podle plánu. Výlet byl v době, kdy běžná teplota byla okolo -5° celsia. A jelikož do skal se jen tak sluníčko nepodívá, většinou tam je ještě větší kosa. Proto jsem musel po nějakém čase začít improvizovat s výběrem cesty, která mě dovede zpět za relativně krátkou dobu. Rampouchy u nosu škrábaly pískovec Tiských skal pod nohami, a bylo to tam až moc pěkný na takovéto zničení. Takže jsem toho tolik nenachodil, kolik jsem původně zamýšlel. Ale překvapil mě počet Němců, kteří si udělali do republiky krátký výlet na procházku.

Krajinou mi stěny dost připomínaly České Švýcarsko. Všude byl byly vidět pískovcové skály akorát v menších rozměrech, než jsem zvyklý. Příroda tam mi přišla trošku chudší, ale to dávám za vinu i počasí a ročnímu období. Rozhodně tam bylo hodně věcí k vidění. Zvětralé a vzduchem staletí bičované skály byly přetvořeny do různých obrazců a symbolů. Ty jsou popsané v průvodci, který je k vyzvednutí u vstupu do skal. Přes letní měsíce se platí vstupné 20 Kč. Údržba lokality totiž taky něco stojí, a dneska si za dvacku nekoupíte ani normální kafe. Přes zimu se nikomu nechce v budce na začátku stesky do Tiských skal mrznout, takže výlet až na benzín byl grátis.

Ve skalách jsem našel spoustu zákoutí, kde by se daly nafotit skvělé portréty. Všechny navíc byly relativně kousek od parkoviště, takže odpadá i dlouhé tahání tuny výbavy. Sice by výsledky nebyly tak epické jako třeba u Vilémininy stěny, ale záda za to zase poděkují. Hnedka nahoře nad parkovištěm je několik míst, které jsou dostatečně velké na focení portrétů v jakémkoliv měřítku. To mě přivedlo na jeden (snad) dobrý nápad k focení. Plánuju ho realizovat v průběhu jara až podzimu letošního roku, tak snad se povede 🙂

Každopádně výlet mě utvrdil v jedné věci. Tahám s sebou spoustu techniky a věcí, které často ani nevyužiju. Po celou dobu jsem měl na Nikonu nasazenou 16-35tku, takže 1,5 kg extra v podobě 70-200 jsem už několikrát táhl zbytečně. Do jisté míry se dá toto říct i o stativu, protože drtivou většinu věcí jsem fotil z ruky. Světla i ve skalách bylo víc než dost, foťák navíc zvládá na výbornou i vyšší citlivosti. Jo, a ještě jsem měl s sebou Irixe 15mm, protože 16-35 není zrovna sklo, na které bych pěl slávu. Zase ale věřím, že kdybych tam vydržel a západ dopadl stejně skvěle jako v Praze, litoval bych, kdyby mi něco z toho chybělo. Takže opravdu čekám na naskladnění Sony a7 III, k tomu přiberu skvělou 16-35 v “pomalejší” variantě f/4, a stejně tak i 70-200. Sklo od Sony má lepší kresbu a výsledky než Nikon, čímž mi odpadne nutnost tahat další sklo. Ale dost o technice, tady jsou fotky z výletu.

Flickr Album Gallery Powered By: Weblizar